Buďme rádi divní

Pro spoustu lidí jsem asi pěknej podivín, ale rozhodně tady nechci psát o svý cestě proto, že bych měla potřebu se obhajovat před ostatními. Spíš chci ubezpečit další podivíny, že v tom nejsou sami a ty poloviční podivíny podpořit v jejich cestě. 

Bronchitis verbalis

Jsou prázdniny, učitelka je nemocná, a tak má čas psát. Poslední měsíc v sobě intenzivně řeším svůj problém - svoji potřebu se každému líbit za každou cenu (není myšlena krása, ale názory). S nikým se nehádat, nevyvolávat konflikty a radši ustoupit a nechat si sr*t na hlavu. Protože nechci říct nikomu křivé slovo. Protože se snažím vždy pochopit druhou stranu (na úkor sebe?). Protože chci aby mě měli všichni rádi. Protože si myslím, že je každý v jádru dobrý člověk a nenapadne mě, že to druhá strana zas až tak dobře třeba nemyslí. Vždycky je mi do breku (lítostivost), když někdo míří kritiku proti mně, a to obzvlášť, když se snažím věc dělat, jak nejlépe umím. A jsem úplně rozechvělá z toho, když někomu říkám něco, co se mu nelíbí a s čím nesouhlasí.

Po delší době jsem tvořila - dárek k narozeninám

Občas se stane, že jdete na oslavu a člověka úplně dobře neznáte a nevíte, co darovat. Nebo Vám vyhoří původní plán a je potřeba vymyslet něco náhradního. Nebo Vás v dané chvíli prostě nic nenapadá. Nebo máte jiný důvod k darování netradičního vtipného dárku.

Co se v krabici skrývá?

Tady se přiznám, že zdroj je z 50% internet a z 50% já...

Každodenní nezbytnosti aneb dort po kterém se netloustne

Borelióza - sbírám se

Pomalu se vzpamatovávám ze své borelky. Byla to jízda. Podstoupila jsem detoxikační kůru, jím kvalitněji... ale hlavně se uvnitř mě odehrál obrovský duševní skok. Odrazila jsem se ode dna. A cítím se mnohem lépe.

Chcete Václavák trochu jinak? Vyrazte do Adršpachu ;)

Letos jsme zase vyrazili pod stan. Je to pro Aničku takové dobrodrůžo - vaření na plynové bombě, stravování na kempinkovém stolečku z plastových talířků, spaní ve spacáku. Menší dobrodrůžo pro ní představuje pěší turistika, kterou s nadšením provozují její rodiče. Letos to však bylo vzhledem k borelióze takové piánko - 16 km, 14 km a 10 km - a dítě to zvládlo naprosto v pohodě. Nejvíc v pohodě bylo kupodivu těch 16 km v Teplických skalách, protože pro děti byla připravena stezka za pokladem - taková novodobá šipkovaná.

(Pozn. Právě Anička chtěla přečíst co píšu a prej to mám opravit, protože spaní ve spacáku NENÍ moc dobrý - nemůžeme se moc přitulit a přes spacák to není ono :-) )